Sabina bloguje

Jsem snoubenka!

snoubenka, snoubenka... musím si na to zvyknůť, je to poprvé...:)) a naposled... Takže snoubenka, no nezní to špatně. Jak pak se dneska mám? Moc fajn. Poletuju jako ptáček a všem nadšeně vypravuju, co že dobrého mě potkalo, resp. nás potkalo...

Tak se raduji, jsem veselá, inu pán Bůh fakt ví, co potřebujeme.

Dívala jsem se na fotky a všecko si zas přehrávala v mysli...

BMW na parkovišti, světlo, první pocity, jak jsem měla zaražené prdy a v mysli otázku, jestli už je to TO ono překvapení a jestli mám čekat jenom projížďku??...:)   No a pak cesta v něm, kopec, mlha (mimo fahplán), a pak svíčka na palubě (inu myslel na fšecko), a pak takové zdravé napětí ve vzduchu a vyznání a nabídka...a slova, vyznání, radostný řev lva a pak...

Důležitý cajk - prsten, krásný s kamínkem a s oblohou kolem (pár kamínků) zcela dokonale pasující na můj prst, pak modlitba, radost, radost, radost...a radost, pak nabídka místa k večeři...

Pak přesun na hotel Lanterna ve Velkých Karlovicách (nejdelší obec v republice) a smršť dalších překvapení...krásné místo, osvětlená sjezdovka, krásný nový hotel...dokonce jsme vyjeli s bavorem na místo, tichá restaurace s příjemnou obsluhou...

Pak překvapení - kytice velkých rudých růží na vysokých šťopkách (až příliš vysokých)...

Pak sekt, přípitek a první zásnubní fota a pak rozhovor, uklidnění, radost, sdílení radosti....

Pak jídelníček a první carpacio (zmrazená pravá svíčková nakrájená na velmi tenké plátky, s olivovým olejem a parmazánem s nějakým zeleným dobrým bordelem - co jsme ještě nikdy nejedli) no a pak zeleninový salát pro něj a šopák a kuře s kozím rohem, skvělý výběr, moc skvělý výběr...no asi 2,5 hodiny to trvalo a pocity kosmické, pak cesta domů a přitulení a radost, a díky za nás...

Bůh je nade vším a s námi....