Sabina bloguje

Ano, na hodiny by se dal počítat můj odjezd.
Ano, těším se.
Loni to vše dopadlo moc dobře a věřím, že letos budeme opět mile překvapeny.
Bůh je dobrý.
Jedeme s lidmi s kterými jsme se loni na tom krásném místě seznámili.
Po celý rok jsme se navštěvovali, vzájemně si vychutnávali večeře ve vybraných restauracích a úžasně se bavili.
Nikdo to neplánoval, jen jsme o tom tajně snili, alespoň já.
A je to tady.
Jedeme opět společně.
Na to stejné, nádherné, klidné místo s opravdu azurovým mořem, které má super plácek na skákání šipek do moře. Věřte tomu, že my se vždycky pěkně vyblbnem. Jako děti.

Je mi dobře, po náročné zimě a náročnějším jaru, kdy jsem musela obstát nemálo důležitých rozhodnutí a težkých chvil, je tady opět klid. Důležité věci jsou za mnou a já zase vím, že sama bych to nezvládla a nebo bych to zvládla hrůznými způsoby s hroznými pomocníky...což by určitě mělo tragické dopady.
Prostě stručně a jasně bez Boha bych byla v háji.
Jen díky němu jsem a můžu stát vzpřímeně.
Bez Něho už ani ránu.
Jsem zase o tolik dál a pokaždé, když si říkám, že už mě nic nepřekvapí, bác a je tu zase nějaká výzva. Aspoň se nenudím, bez toho by byla nudáááááá.
Zpívám si:" Takový schody do nebe...lá lá lá lá..." a myslím, že je to trefné...

Jinak řidičák mám...a mrkám po známých a dělám psí oči. Šeptám:"Půjčíš???"
Většinou půjčí, tož aby ne že?
:-)

Snad brzy ve vlastním...
Uvidíme...