Dědiňořský luxus
28. 5. 2007
Zázračný víkend.
Zázračný ve smyslu ticha a pohody.
Sobotní návrat z jednoho parádního "kšeftu" mi dal sílu a chuť vlézt do plavek a položit se do trávy. Tuhle chuť jsem zahnala na zahradě před RD "tajné" Lady K. nedaleko našeho města.
Prý dědina. Tak hanlivý výraz pro tak krásné místo.
Zvuk kosící se trávy nás uspával, sluneční paprsky nás perfektně štípaly do tváří, vůně kokosového oleje nás nesla někam do středomoří a obě nás zdobily nové plavky.
Paráda.
Po několika desítkách minut nás vzbudily naše mlsné jazýčky. V hlavě jsme přemítaly nápady, které jsme hlasitě vyhazovaly do vzduchu. Strefovaly jsme se jedna druhé do gusta, až došly náboje a výsledek byl na světě.
Slastně a ladně jsme nasedly do vozu a mířily si to na návštěvu do supermarketu.
Kde je jen ten regál??? A?! Mám tě...
Trochu delší výběr té správné značky s polosladkou chutí a optimální cenou.
Nějaká zelenina, těstoviny...šunka.
A jsme zpět.
Na tom létem provoněném místě. Zahrada, dům, kocour, někde vzadu jsou slyšet i slepice. Po lehkém obědě opět uléháme na plácek za domem a těšíme se na to, až se z toho agresivního pálivého tělesa tam nahoře stane ten příjemný oranžový společník letních večerů.
Záhonky, které se ještě před chvílí zdobily červenými jahodami, už zejí prázdnotou. Ale jen do zítřka, protože přes noc se někde mezi listmy zrodí další miska těch sladkých plodů. Usedáme na zahradní nábytek pod ořechem s miskou plnou jahod, otvíráme vychlazené šampanské. Ten příjemný společník už taky dorazil. Jeho objetí mě místy ještě štípe ve tváři. Luxus. Dědina a luxus. Opálená, šampanské, jahody, nohy nahoře. Ani nevím kde mám telefon, možná v autě, možná někde v kabelce...kde mám kabelku??!
Vždyť je to jedno, neřeš!
Dýchej, jenom pěkně dýchej.
S úsměvem vzpomínám na ona směšná slova mé matky. Dýchám a děkuji za tenhle dnešní zázrak, který jsem si vůbec nezasloužila.
Díky Tati.
Zázračný ve smyslu ticha a pohody.
Sobotní návrat z jednoho parádního "kšeftu" mi dal sílu a chuť vlézt do plavek a položit se do trávy. Tuhle chuť jsem zahnala na zahradě před RD "tajné" Lady K. nedaleko našeho města.
Prý dědina. Tak hanlivý výraz pro tak krásné místo.
Zvuk kosící se trávy nás uspával, sluneční paprsky nás perfektně štípaly do tváří, vůně kokosového oleje nás nesla někam do středomoří a obě nás zdobily nové plavky.
Paráda.
Po několika desítkách minut nás vzbudily naše mlsné jazýčky. V hlavě jsme přemítaly nápady, které jsme hlasitě vyhazovaly do vzduchu. Strefovaly jsme se jedna druhé do gusta, až došly náboje a výsledek byl na světě.
Slastně a ladně jsme nasedly do vozu a mířily si to na návštěvu do supermarketu.
Kde je jen ten regál??? A?! Mám tě...
Trochu delší výběr té správné značky s polosladkou chutí a optimální cenou.
Nějaká zelenina, těstoviny...šunka.
A jsme zpět.
Na tom létem provoněném místě. Zahrada, dům, kocour, někde vzadu jsou slyšet i slepice. Po lehkém obědě opět uléháme na plácek za domem a těšíme se na to, až se z toho agresivního pálivého tělesa tam nahoře stane ten příjemný oranžový společník letních večerů.
Záhonky, které se ještě před chvílí zdobily červenými jahodami, už zejí prázdnotou. Ale jen do zítřka, protože přes noc se někde mezi listmy zrodí další miska těch sladkých plodů. Usedáme na zahradní nábytek pod ořechem s miskou plnou jahod, otvíráme vychlazené šampanské. Ten příjemný společník už taky dorazil. Jeho objetí mě místy ještě štípe ve tváři. Luxus. Dědina a luxus. Opálená, šampanské, jahody, nohy nahoře. Ani nevím kde mám telefon, možná v autě, možná někde v kabelce...kde mám kabelku??!
Vždyť je to jedno, neřeš!
Dýchej, jenom pěkně dýchej.
S úsměvem vzpomínám na ona směšná slova mé matky. Dýchám a děkuji za tenhle dnešní zázrak, který jsem si vůbec nezasloužila.
Díky Tati.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář