Absťák
Dnes v poledne mě můj manžel probudil šimráním pod nosem.
Růží. Krásnou, sametově hebkou, růžovou, s pořádným velkým květem na dlouhé šťopce...Připravil oběd a nakoupil jídlo na týden, abych neumřela hlady, když tady nebude. Nachystal dřevo ke krbu, aby mi bylo po večerech příjemně.
Nebude, týden, né teda celý, pět dnů.
Není podpantoflák, takového bych nesnesla! Miluje mě a ja jsem šťastná, milovaná. Jeho skutky lásky jsou opravdové, né filmové, né zabarvené, tak jak umí barvit ženské před kamarádkami nebo skrz facebook. Píšu si tohle především pro sebe, milého deníčka nemám, tak aspoň tak. Píše se 7. března 2010.
Miluji Tě Tomi!
Komentáře
Přehled komentářů
Lásko, děkuji, jsem rád, že to není, jak často píšu (teď ale prohodím slova) fikce, nýbrž realita! Miluju tě a jsem s tebou šťastný.
Tomy
(Tomy, 10. 3. 2010 23:30)